Básničky, písničky

ANDĚL

Podívejte děti, kdopak to k nám letí?

Bílá křídla, žluté vlasy,

andělíček je to asi.

Na hlavě má hvězdičku,

svítí si na cestičku.

A přilétl k nám, andělíček sám.

ZPÍVEJME SI, ZPÍVEJME

 Zpívejme si, zpívejme

a mějme se rádi,

s písničkou je veseleji,

věřte kamarádi.

 

Kdo si zpívá, krásu vidí,

nikomu nic nezávidí,

proto všichni písničkou

zaplavme zem celičkou.

 

NOHY

 

Nohy chodí, běhají

a přitom se střídají.

Levá, pravá, levá, pravá

se mnou neupadnou, sláva!

 

 

KDYBY

 

Kdyby ryby měly nohy,

běhaly by kolem vody.

Kdyby kočky ploutve měly,

v řece by se potápěly.

Kdyby mouchy měly svaly,

s vlaštovkami by se praly.

Kdyby děti křídla měly,

ze školky by uletěly.

 

 

 

 

V ZAMĚSTNÁNÍ

( melodizace na píseň – Pec nám spadla )

 

V zaměstnání pracujeme, ve škole se učíme,

za chvíli si ukážeme, co všechno už umíme.

Malujeme jako malíř, zatloukáme hřebíky,

vylezeme po žebříku na náš komín veliký.

 

SLADKÁ PUSA

Sladkou pusu jako med,

pošlu ti ji, mámo, hned.

Letí, letí pusinka,

dostane ji maminka.

 

 

 

 

MAZLÍČEK

Maminčin jsem mazlíček,

tátovo jsem zlato,

Až k nám někdy půjdete,

zeptejte se na to.

Oba vám to jistě řeknou,

jak mě rádi mají,

uvidíte, že mě taky

velkou pusu dají.

 

 

KRÁVY, KRÁVY

  /: Krávy, krávy,jak si vlastně povídáte?

Krávy, krávy, jakou máte řeč?:/

 

Bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů.

Bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů.

Bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů.

Bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů, bů.

 

/: Kočky, kočky, jak si vlastně povídáte?

Kočky, kočky, jakou máte řeč?:/

Mňau, mňau, mňau…..

 

/: Pejsci, pejsci, jak si vlastně povídáte?

Pejsci, pejsci, jakou máte řeč?:/

Haf, haf, haf…..

 

/: Žáby, žáby, jak si vlastně povídáte?

Žáby, žáby, jakou máte řeč?:/

Kva, kvá, kva…

 

/: Němé tváře, jak si vlastně povídáte?

Němé tváře, jakou máte řeč?:/

Bů, haf, mňau kvá, ….

 

 

 

KÁČÁTKA

Káčátka se batolí, to jdou asi do školy.

Káč, káč, káč, do školy jdou, nejinač.

Na zelenou travičku, jdou se učit písničku.

Káč, káč, káč, tak se učí, nejinač.

 

 

NAŠE KOČKA ŤAPKA

Naše malá kočička,

má zelená očička.

Černý ocas, bílá tlapka,

to je naše kočka Ťapka.

 

Uvidí-li myšičku,

nahrbí se trošičku,

prskne, skočí, drží myšku,

za chvilku už má ji v bříšku.

 

Pak si ještě potichu

vyndá blechu z kožichu.

 

 

ODPADKY

Zase plná popelnice! Je tam chleba, jitrnice, papír, hmota umělá.

To se přece nedělá! Lidi, to se nedělá!

Když se kolem rozhlédnete, kontejnery naleznete.

Každý z nich je určený pro váš odpad tříděný.

Jak začnete odpad třídit, bude se vám svět víc líbit.

Recyklace odpadů stojí za tu námahu, stojí za tu námahu.

 

 

JARNÍ PÍSNIČKA

 

Jaro, jaro, jaro už je tu,

jaro, jaro, jaro už je tu.

Sníh se mění na sněženky,

slunce sype z peněženky

na zem tisíc zlatých dukátů.

 

Jaro, jaro, zima už je pryč,

jaro, jaro, zima už je pryč.

Včelka ťuká na poupata,

vlaštovička od hor chvátá,

v zobáčku nám nese petrklíč.

 

 

KUŘATA

František Hrubín

 

Honzík se ptá strejce,

zač mu prodá vejce.

Zač to vejce pěkné?

Až co kohout řekne.

 

Kikiri, za čtyry,

kikiri, za čtyry.

a zač tohle pěkné?

až co slípka řekne.

 

Kokodák, také tak,

kokodák, také tak.

Honzík nese vejce

od milého strejce.

 

a než došel za vrata,

měl v čepici kuřata.

Pípi, pípi, píp,

venku je nám líp.

 

AUTOBUS

 

Chvíli krokem, chvíli klusem,

ujíždíme autobusem.

/: Řidič mačká houkačku,

řeže každou zatáčku :/

 

To je cesta, lidé drazí!

Sem a tam to s námi hází.

/: Dopředu a dozadu,

všechno v jednu hromadu :/

 

A těch lidí v autobusu!

Támhle tetka veze husu.

/: V koutě jeden staříček

chrání košík vajíček  :/

 

Inu to je nadělení!

Cesty ještě konec není.

/: Zbývá nám jí pěkný kus,

rozsypal se autobus! :/

 

 

 

POMLÁZKA

 

Přišel jsem k vám na koledu pro vajíčka.

Dejte, prosím, aspoň jedno do košíčka.

Uplet jsem si na pomlázku něco z proutí;

to má na lakomý holky, ať se kroutí.

 

VÍTÁNÍ JARA

Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi?

Byla zima mezi námi, ale už je za horami.

Hu, hu, hu, jaro už je tu.

 

BLEŠÍ KÁNON

 

Ben, ben, ben,

všecky blechy ven!

A vajíčka do košíčka

 sem, sem, sem!

 

 

ZAJÍC

 

Zajíčku, zajíčku,

natáhni uši,

zavři svou hubičku –

teď ti to sluší.

Zahýbej ušima,

ukaž nám zuby.

Náš malý zajíček

pěkně to umí.

 

O POSLUŠNÝCH KŮZLÁTKÁCH

 

Tři kůzlátka maličká

a jejich hodná mamička,

žijí v lese žijí tam,

hami, hami, ham.

 

Ref: /:  Hami, hami, ham,

pozor, vlk jde k nám  :/

 

Máma na trh odkráčí,

kůzlátka si hrát ráčí,

hopsa sem a hopsa tam,

hami, hami, ham.

 

Ref: /:  Hami, hami, ham,

pozor, vlk jde k nám  :/

 

Vlk si na nich smlsne rád,

není jejich kamarád,

běhá sem a běhá tam,

hami, hami, ham.

 

Ref: /:  Hami, hami, ham,

pozor, vlk jde k nám  :/

 

 

Kůzlátka vydařená

dvířka už jsou zavřená,

koza kráčí sem a tam,

hami, hami, ham.

 

Ref: /:  Hami, hami, ham,

pozor, vlk jde k nám  :/

 

 

HRADNÍ STRAŠIDLO

Pojďte honem, braši,

na hradě prý straší.

Kéž by se nám povedlo,

chytit jedno strašidlo.

 

JÁ JSEM Z KUTNÝ HORY

 

Já jsem z Kutný Hory, z Kutný Hory koudelníkův syn.

Já jsem z Kutný Hory, z Kutný Hory koudelníkův syn.

Já mám v Praze tři domy, až koupím, budou mý,

já jsem z Kutný Hory, z Kutný Hory koudelníkův syn.

 

Není řemesníka, řemesníka nad koudelníka.

Není řemesníka, řemesníka nad koudelníka.

Má-li trochu koudele, naměkko si ustele,

není řemesníka, řemesníka nad koudelníka.

 

ZEDNÍK

Jiří Žáček

Cihlu k cihle, cihlu k cihle,

nabrat maltu na lžíci,

cihlu k cihle, cihlu k cihle,

tak stavějí zedníci.

Dům je pevný jako hrad,

můžete se stěhovat!

 

 

MÁME VE ŠKOLCE KARNEVAL

Milena Lukešová

 

Haló, pane Karnevale,

račte dále, račte dále.

Všecko máme na míru

z krepového papíru.

Princezny tu vzduchem vlají,

motýli se třepetají,

cupy dupy, cupy dupy,

dupou na ně čerti s chlupy.

A k tomu nám krásně vříská

disko hudba diskodiska.

Není při ní slyšet Kubu,

je bubák a dělá bubu.

A já jsem s hůlkou kouzelnice,

Veronika je slunečnice,

všichni vás zvem hej, hej, hej

na maškarní rej.             

 

TVRDÝ LED

( melodizace na píseň – Pec nám spadla )

 

Venku mrzne, venku mrzne, na rybníku máme led,

najdeme si nové brusle, zajezdit si chceme hned.

Táta hodil velký kámen, led je tvrdý, nepraská,

po bruslení jdeme domů, je to pěkná procházka.

 

 

VESELÉ SÁŇKOVÁNÍ

Jezdili zajíci

na saních ze stráně,

přitom se po očku

koukali po vráně.

Vrána frrr – a samý smích,

sedí u nich na saních.

Celé půldne všichni spolu

jezdili pak z kopce dolů.

 

 

 

SNĚHULÁK

 

Na kopci stojí, potit se bojí tlustý bílý pán,

o módu nedbá, cítí se skvěle, když je jako džbán.

 

Ještě, že neví, že právě hlásí změnu počasí,

zítra prý slunce bude hřát více, to ho vyděsí.

 

Že každý chvilku tahá svou pilku, to je známá věc,

náš sněhuláček zůstane aspoň v písni nakonec.

 

Ještě, že neví, že právě hlásí změnu počasí,

zítra prý slunce bude hřát více, to ho vyděsí.

 

Že každý chvilku tahá svou pilku, to je známá věc,

náš sněhuláček zůstane aspoň v písni nakonec.

 

 

BUDE ZIMA, BUDE MRÁZ

 

Bude zima, bude mráz,

kam se ptáčku, kam schováš?

Schovám já se pod hrudu,

tam já zimu přebudu.

 

Bude zima, bude mráz,

kam se ptáčku, kam schováš?

Schovám se do javora,

tam bude má komora.

 

Bude zima, bude mráz,

kam se ptáčku, kam schováš?

Schovám já se pod mezu,

až přestane vylezu.

 

Až přestane vyletím,

širý svět rozveselím.

Půjde milá na trávu,

zazpívám jí nad hlavů.

 

 

 

PTAČÍ HOSTINA

Na zahradě začíná

zimní ptačí hostina.

Do krmítek děti daly

to, co ptáčkům prospívá.

Zjara ptáčci odvděčí se,

každý dětem zazpívá.

 

 

MY TŘI KRÁLOVÉ

 

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.

 

Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka.

 

Daleká je cesta naše, do Betléma mysl naše.

 

Co ty černej stojíš vzadu, vystrkuješ na nás bradu?

 

Slunce je toho příčina, že je má tvář opálená.

 

Kdybys na slunce nechodil, nebyl by ses tak opálil.

 

A já černej vystupuju a nový rok vám vinšuju.

 

A my taky vystupujem a nový rok vám vinšujem.

 

 

 

 

STROMEČEK

Vánoční stromeček

zavoněl v pokoji,

maminka v kuchyni

jablíčko rozkrojí.

A když ho rozkrojí

uvidí hvězdičku,

co byla schovaná

v červeném jablíčku.

 

 

PEKLY KOČKY VÁNOČKY

Miloš Kratochvíl

 

Kdo upeče vánočky?

„To je práce pro kočky!“

Kočky mísí těsto s kvásky,

rozvalují na provázky.

Pak se daly do pletení:

„Něco zaplést, to nic není!“

Mezi těstovými provázky

si však zapletly ocásky.

Jak vánočky upletly?

Nijak. Radši utekly!

 

 

VÁNOČNÍ STROMEČEK

 

Vánoční zvoneček tiše zvoní,

v pokoji jedlička lesem voní.

 

Zdobíme stromeček pro Štědrý den,

vítáme vánoce, radostný sen.

 

 

 

PŘEDVÁNOČNÍ

 

Brzy budou Vánoce,

proto s chutí do práce,

do pořádku dáme byt,

chcem to doma pěkné mít,

až k nám přijdou Vánoce.

Cililink, cvilink, cvilink.

 

Maminka nás pochválí,

že nikdo nezahálí,

vezmem těsto, formičku,

a za malou chviličku

už to z trouby zavoní.

Cililink, cvilink, cvilink.

 

Táta koupí rybičku,

nastrojí ám jedličku,

každý něco uděláme,

ať se všichni hezky máme,

až k nám přijdou Vánoce.

Cililink, cvilink, cvilink.

 

PÍSNIČKA PRO ČERTA

Mikuláši, Mikuláši,

kdo to tady děti straší?

Kdo tu řinčí řetězem

a proč s tebou přišel sem?

 

Rohatý, rohatý, s kožichem až na paty

rohatý, rohatý, černý střapatý.

 

Kdo jsi teď už všichni víme,

my se čerte nebojíme.

Nemáš-li co na práci,

můžeš dělat legraci.

 

Rohatý, rohatý, s kožichem až na paty

rohatý, rohatý, černý střapatý.

 

Chceš-li ale děti lekat,

nebudeme déle čekat.

Pošleme tě nazpátek

do veselých pohádek.

 

Rohatý, rohatý, s kožichem až na paty

rohatý, rohatý, černý střapatý.

 

 

 

KDYŽ BÍLÝ SNÍH

 

Když první sníh na zem padá,

nabílí střechy i zahrady,

krajina halí se ráda

do kouzla vánoční nálady.

 

Z kuchyní cukroví voní

do ulic všem mlsným psům,

děti už ozdoby lepí

vánočním stromečkům.

 

Maminky, tátové, babičky, dědové

s námi dnes radujte se,

pro nás i pro vás teď

nastává krásný čas,

Ježíšek lásku nese.

 

 

CHUMELENICE

Volá vločku vločka

ať prý na ní počká.

Že neví, kam padá,

má zavřená očka.

 

ČERTÍ

Čerte, čerte chlupatý,

nechej pytel za vraty.

Slibuju ti, slibuju,

že už zlobit nebudu.

 

 

KDO TO ŤUKÁ NA OKÉNKO

Kdo to ťuká na okénko? Malý vrabeček.

Prosí, chudák, ať mu dáme aspoň drobeček.

 

Nejsme lakomí, každý z nás to ví,

že když právě zima vládne, ptáci hladoví.

Nejsme lakomí, každý z nás to ví,

že když právě zima vládne, ptáci hladoví.

 

Od snídaně doma máme plno drobečků,

na okno je nasypáme, počkej, vrabečku.

 

Nejsme lakomí, každý z nás to ví,

že když právě zima vládne, ptáci hladoví.

Nejsme lakomí, každý z nás to ví,

že když právě zima vládne, ptáci hladoví.

 

 

MEDVĚDÍ TRÁPENÍ

Starý medvěd vzdychá, že ho v tlamě píchá.

Že ho bolí v zubu díra, od bolesti už, už zmírá

a že prosí lištičku, ať mu půjčí mastičku.

 

 

ZAJÍC DUPE DUPY DUP

Jindřich Balík

 

Je tu ráno,

zajíc vstává,

vesele si podupává.

Dupy dupy, dupy dup,

nemusí jít na nákup,

nechystá se do školy,

netrápí se s úkoly.

Může běhat,

skákat, dupat

na louce i na poli.

 

 

 

 

JEŽEK V ZIMĚ

Kam se ježek v zimě schoval?

Neklouzal se, nesáňkoval.

Zahrabal se do listí,

od té chvíle spí a spí.

 

Zahrabal se do země:

Lidičky, vzbuďte mě,

až zavoní fialky,

zapískají píšťalky.

 

 

NA PODZIM

 

Listy se houpají na větvích,

za chvíli zas jeden spadne,

vítr je najednou samý smích,

na podzim je to tak snadné.

 

Stačí, když lístečky polechtá,

ty se hned větviček pustí,

na podzim každý to dobře zná,

jak listí pod botou šustí.

 

Refrén:

Na podzim všechno je jinačí,

kytičky k zemi se sklání,

vítr a drak spolu skotačí,

zvířátka zásoby shání.

 

Odlétla poslední vlaštovka,

náš dráček domů se schoval.

usíná zmije i užovka,

brzy se probudí znova.

 

Příroda barvy si obléká,

spát se jí zatím moc nechce,

dědeček políčko poseká,

sluníčko hřeje jen lehce.

 

Refrén:

Na podzim všechno je jinačí,

kytičky k zemi se sklání,

vítr a drak spolu skotačí,

zvířátka zásoby shání.

 

 

 

LISTOPAD

 

Listopad, listopad,

lísteček mi na dlaň spad´.

Zlatý lístek z javora,

zima už jde do dvora.

 

 

 

POUŠTĚNÍ DRAKA

Jiří Žáček

 

Draku, ty jsi vážně drak?

Hudry, hudry, je to tak!

A máš zuby dračí?

Mám dva – to mi stačí!

A co těmi zuby jíš?

Princezen mám plnou spíž!

Ach ty lháři – každý to ví,

že jsi jenom papírový!

 

 

CIB, CIB, CIBULENKA

Cib, cib, cibulenka,

mak, mak, makulenka,

když jsem byla maličká,

chovala mě matička.

A teď už jsem veliká,

musím chovat Jeníka.

 

 

OVOCE A ZELENINA

Ovoce a zelenina,

to je zdraví, to je síla.

Kdo jí mrkev, ředkvičky,

bude zdravý celičký.

 

MUZIKANTSKÁ RODINA

 

Táta včera v šatníku

zatloukal pár hřebíků.

Bum, bum, bum (pěstí do dřeva)

 až se třásl celý dům.

 

V kuchyni zas maminka

každou chvíli zacinká

pokličkou, (pokličky)

velkou nebo maličkou.

 

Naše malá Monika

taky v hudbě vyniká.

Ta hraje (lžičkou o sklenku)

na skleničku od čaje.

 

I náš Véna ze zvyku

umí dělat muziku:

panečku, (dvě vařečky)

vařečkou o vařečku.

 

Když my hrajem do-re-mi,

každý pozná, co jsme my:

jediná (všechno)

muzikantská rodina.

 

 

 

 

PODZIMNÍ

 

Modrá švestka, žlutá hruška,

malování to je fuška.

Čípak je to paleta?

Kdo nám čmárá do léta?

Stromům nové šaty šije,

z konve na nás vodu lije.

Čípak je to konvička,

kdo nám sfoukal jablíčka?

 

 

 

 

ČERNÉ MRAKY

 

Honily se černé mraky

v dešti mezi paneláky.

Trvalo jen malou chvíli

než do sebe narazily.

Teď ví celá zeměkoule,

že ty mraky mají boule.

 

 

 

FOUKÁ TAM

 

Fouká tam, fičí tam,

všechno letí bůhví kam.

Vítr listí sbírá

ani nevybírá.

Lipový, dubový,

žlutý, hnědý, růžový

i ten co má zlatý kraj

i můj lístek na tramvaj.

Fouká tam, fičí tam.

 

 

 

BAREVNÁ PÍSNIČKA

 

 

 

 

 

 

PERNÍKOVÁ CHALOUPKA

František Hrubín

 

Odkud ten náš holub letí?

Letím z lesa, milé děti,

vrků, vrků, vrků.

 

Cos tam viděl, holoubku?

Perníkovou chaloupku u černého smrku.

 

Viděls také Mařenku?

Jakpak by ne, holenku!

Viděl jsem ji s Jeníkem

krmili se perníkem.

 

A když z okna na zahradu

vystrčila baba bradu,

Nebáli se, holoubku?

 

Kdepak! Zamkli chaloupku

na cukrový klíč –

a už byli pryč!

 

 

 

 

 

RŮŽENKA

I byla jedna Růženka, Růženka, Růženka,

i byla jedna Růženka Šípková.

 

A celý den se vzhlížela, vzhlížela, vzhlížela,

a celý den se vzhlížela v zrcadle.

 

I přišla jednou baba zlá, baba zlá, baba zlá,

Růženku milou zaklela na sto let.

 

Říká baba zlá:

„Usni Růženko na sto let, na sto let, na sto let,    

usni Růženko na sto let a to hned.“

 

A rostlo trní do výše, do výše, do výše,

a rostlo trní do výše, vysoko.

 

I přijel jednou krásný princ, krásný princ, krásný princ,

Růženku milou pohladil, pohladil.

 

Zpívá Princ:

„Růženko milá probuď se, probuď se, probuď se,

Růženko milá probuď se ze spánku.“

 

A byla svatba veliká, veliká, veliká

a zapíchli tam vepříka, vepříka.

 

 

O ŠKOLCE

Do školky se těšíme,

s radostí tam běžíme,

čekají nás kamarádi,

hrajeme si spolu rádi.

Malujeme, kreslíme,

zpíváme a cvičíme,

stříháme a lepíme,

stavebnice stavíme,

učíme se hodní být,

kamarády nezlobit.

 

 

KAMARÁD

Kamarád, kamarád,

je to ten, koho mám rád.

Pomůže mi, poradí,

po ruce mě pohladí.

Kamarád, kamarád,

je to ten, koho mám rád.

Pomůžu mu, poradím,

po vláskách ho pohladím.

Všichni jsme tu kamarádi

a všichni se máme rádi.

 

 

COURÁLEK

Máme doma kocoura,

ten se často ucourá.

Ucourá se moc,

černý je jak noc.

 

Má jen jedny šatičky,

k tomu čtyři tlapičky.

Ani o chlup víc,

nezbude mu nic.

 

 

 

KAMARÁDI

Já jsem holka a já kluk,

že jsme jiní, je nám fuk.

Společně hru vymyslíme,

pravidla si domluvíme.

Žádné hádky, žádný křik,

tak se přece hraje líp.